Setkání na Čeřínku

Termín akce: 6.12.2003

Mezi kýtama

Na Čeřínku bylo husto. Všechno propuklo za ranního kurvopění, když jsme se s náčelníkem vydali na místo určení. Nezbytné propriety jako bečky s pivem, bedýnky s lahvinkama, štangličky salámků, pišingry a jiný dobrotky musely “na značky”. Prostředí místní zotavovny – v našem případě spíše likvidovny, je docela pěkně umístěný a okolní krajinka láká k vycházkám, však toho někteří z nás i využili. Pan “domácí” byl taky nad věcí, takže nebyl žádný nedostatek ani z této strany a věty typu: “Tady se zujte, tam nechoďte, na toto nesahejte”, jsme neslyšeli. Naopak nám nechal naprostou volnost, teda krom toho, že nás nepustil k sobě do wigwamu. Lehce po “O” ( ten gulášek byl díky Janičce náčelníkovic, téměř umělecký dílo), jsme byli téměř kompletní, až samozřejmě na Mrožíkovic, ale v tomto případě se nic neděje, jelikož pan Mrožík nám záměrně nechává v pitném režimu dostatečný náskok, aby potom jako vždy dokázal, že je absolutní vítěz ve vršení kamenů na sebe. Pražská sekce přijela sice oslabena o vojvodu z Marusic, leč příčinlivý Mojmír si dovez navíc sebranku. Alespoň tvrdil v neděli ráno že spal s pěknou sebrankou a to můžu jenom potvrdit. Byla krásná a pochází z Hodonína, takže je naše, rozuměj z Moravy. Ve společenské místnosti stál kulečník,odborníky zvaný Pool(půl), i když koule měl celý, nechápu. Nicméně se tady odehrávaly tvrdé boje a Tomáš, znalý to swimmingpoolař, (hergot nehraje se to nakonec v bazénu?!), nás do tajů této krásné hry zasvětil. I bez koupacích čepic. O zábavu ostatních bylo taky postaráno například videem, hudební produkcí místního DJ Carlose a přistavený PC s instalovanou GP Moto, měl taky svýho stálýho pacienta. Vrh šipek na tři terče (každý hráč si volně vybíral podle svého přesvědčení, pivní tácek, střelecký terčík či dámské přirození), měl taky svoje kouzlo, než se tato disciplína zvrhla a část hráčů v kuchyni potupně vrhla. Půlnoční ohňostrůjci z Pšoukens Pragensis, zakončili tento pěkný den a v zápětí načali den nový. Pokračovalo se dál. Opět byla slyšet zpěvná moravština, nespisovná čeština i slova kterým vůbec nikdo nerozuměl. V pět hodin ráno bylo oznámeno, že poplatky za nocleh se ruší, jelikož postel použil jenom Savana a tento to zacvakne osmatřicetkrát. Takže večeře v podstatě splynuly se snídaněma a ranní mrazivé ráno se sněhem nám všem zvěstovalo, že Goffiho auto chce být hodně dlouho přemlouváno k odjezdu. Nejvzdálenější účastník Mirda, byl po zásluze odměněn tím, že moh jet tu stejnou trasu znovu a navíc si po cestě ještě za volantem zchrupnout, protože to Mojmírovi nevadí. Mrožíkovi se popřálo místo dobrého rána rovnou dobrou chuť, protože vstává až je poblívka na stole.

Takže díky za každé nové ráno, díky klukům a holkám z Iglau, že se o toto neformální setkání zasouložili a těšme se na jaro – Šumavu.

P.S. Tul amore není, jak by se na první pohled mohlo zdát, povel pro bůžka lásky aby byl milejší, ale pěkně tvrdej šutr