Zimní setkání na chatě u Buissona

Termín akce: 11.-13.2.2005

Nejasná zpráva o konci světa.

Omlouvám se panu Jakubiskovi, že jsem si vypůjčil název jeho filmu, ale přišel mi jako velmi výstižný pro zimní setkání XJR. „Nejasná“ je proto, že mám vše v mlžném alkoholovém oparu. A „o konci světa“ proto, že: 1) místo srazu je skoro na konci světa, 2) většina pojala konzumaci, jako by se konec světa opravdu blížil. No nic, dost vysvětlování a pojďme k suchému popisu událostí, jak je přinesl víkend.

Teploty v týdnu kolem -15°C mě vystrašily a proto jsme s Luckou, Ediikem, Hankou, Čurbesem a Makynou vyrazili už brzo odpoledne, abychom chaloupku do příjezdu hlavní hordy aspoň trochu vytopili. Zima byla značná, tak jsme se po příjezdu s Ediikem zahřívali střídavě horkou medovinou, slivovicí a prokládali to odhazováním sněhu. Zatímco děvčata vevnitř klepala kosu, nám bylo venku za chvíli prima teplo! Čurbes se mezitím snažil vyjezdit svým náklaďákem v závějích místa na parkování. Podařilo se mu to náramně – zapadnul jsem s autem hned napoprvé. Po půlhodince relaxace s lopatou mě Ediik vytáhl na laně. Pak už šlo všechno skvěle, auta jsme tahali jen asi třikrát, naposled v neděli odpolko, když Kozzy přehlídnul zapadaný odvodňovací příkop. Fakticky nebyl vidět! Ale proč se nezeptal mě? Já vím, že tam je!
Pak už jsme, v dobrém rozmaru a s hezky rozcvičenými svaly od lopaty, narazili první sud a u plápolajícího krbu zaboření v lenoškách očekávali příjezd prvních nájezdníků. Plzničku jsme pravidelně prokládali slivovičkou a medovinkou. Proto mi určitě odpustíte, že nevím úplně přesně v jakém pořadí postupně dorazili: Zzed s Lenkou, Kozzy bez Lenky, Vočko s Žanetou, Pedros, Gábi, Slávek s Janinou, Coach(TDM), Olda s Mínou a Michal s Marcelou. Večer probíhal v naprostém poklidu a vůbec nevím jak se mohlo stát, že jsme se všichni (teda skoro všichni, abych se někoho nedotknul) tak strašlivě zřídili. Přišlo to tak nějak plíživě a vlastně až k ránu. Mezitím jsme stihli hrát šipky, fotbal, promítat DVD stylu Ghostrider a Judgement day, klábosit, spát v křesle apod. Jen pro ilustraci – v jednu chvíli se nám pár našich děvčat zdejchlo do jídelny a udělaly si tam vlastní diskusní fórum. Podezřívali jsme je, že už je nebaví naše kecy o motorkách, tak je šel Vočko rozehnat. Přišel s Vočima na vrch hlavy: „Víte o čem se baví?“ Tipů bylo hodně: od Cosmopolitanu, přes Superstar až po různé druhy sexu. „Omyl! Oni rozebíraj, jaká je nejlepší helma a jestli je lepší kombinéza nebo dvoudílný hadry! Tak jsem je nechal bejt.“
Zbytek večera mám trošku v mlze, jen jsem zaregistroval tu smutnou chvilku, kdy kolem půl třetí ráno došel první sud a my jsme moudře rozhodli další narazit až příští den. Tím pádem se (celkem pochopitelně) definitivně přešlo na panáky. Všichni žijící se přemístili (celkem nepochopitelně) do nejmenší místnosti bez židlí (kuchyně) a … no fakt už víc radši nevím! Noc proběhla jen s drobnými příhodami, které tady nelze popsat. Hlavně ta Coachova bude žít svým vlastním životem tak, jako legendy severoamerických indiánů. Mimochodem Coach získal své indiánské jméno. Já ho neprozradím, ale u nás doma je znám pod přezdívkou: Ten, Který Má Indiánské Jméno. Konec pátečního večera se prolíná se začátkem sobotní pařby. Zzed s Kozzym se rozhodli, že půjdou spát až se někdo probudí – bylo to od nich ušlechtilé, přece nenechají vyhasnout oheň! Tuším, že je někdo vysvobodil kolem osmé ráno. Většina ostatních šla spát jako rozumní dospělí lidé – mezi čtvrtou a šestou. Dopoledne znám jen z doslechu – Olda a Michal s děvčaty odjeli na další kalbu a přijel Honza(GSX) s Ivou a posléze i Bystřické. Když jsem se probudil, byl již naražen další sud a den začal skvěle – studenou dvanáctkou! Nene, nejedná se o nekrofilní pedofilii, snídali jsme Pilsner Urquell. Drsňáci Ediik se Slávkem snídali slivovici – od večera zbylo nalitých asi deset panáků, tak prý aby se to nepošeredilo. Naštěstí před nima někdo důmyslně ukryl láhev do lednice. Hledali ji opravdu všude, ale na tak dokonalou skrýš nepřišli. Naštěstí pro ně!
Odpoledne probíhalo v naprostém poklidu a všichni si udržovali příjemná promile. Naštěstí hustě pršelo, takže se děvčatům nepodařilo nalákat nás na romantickou procházku do skal. Vočko odolával zvlášť rafinovaným způsobem – od pípy volal na Žanetu, že ji za chvilku doběhne. Doběhnul ji tím, že se od pípy po celou dobu procházky ani nehnul. Zřejmě v tu chvilku zrovna hodně pěnilo…
Jinak jsme především relaxovali, promítali motorkářský filmy, klábosili, promítali filmy a fotky ze srazů a přitom se těšili na jaro až oschnou silnice. Ještě musím zmínit jídlo: skoro VŠICHNI přivezli jídlo pro VŠECHNY, takže v případě sněhové kalamity bychom vydrželi odhadem do půlky května. S chlastem by to bylo horší, ten by při námi nasazeném tempu došel v pondělí kolem desáté ráno. Absolutním vrcholem byla páteční kachnička a nedělních cca 0,5 akru Míša řezů. Obojí z dílny Ediika a Haničky. Gratulujeme! Doufám, že obojí přivezou v brašnách na květnový sraz v Zubří! Navečer nás opustili Čurbes s Makynou a Bystřické. Toho jsme stihli před odjezdem vyhlásit jako nejvzdálenějšího účastníka srazu (Velká Bystřice – 240km). Ediik se ho sice snažil trumfnout tím, že to ze Strašecího vzal přes Pardubice, ale spravedlivá jury mu tento fígl neuznala a tudíž XJR čepičku nedostal.
Večerní zábava se podobala odpolední, byla navíc rozšířena o líté boje v šipkách. Ještě že byl terč připevněn na stěně z prostých pískovcových kvádrů, ty díry v omítce bych nechtěl vidět. Výsledky nezveřejním! Nojonojo, tak dobře, byl jsem nejhorší.
Absolutním vrcholem večera byl však turnaj čtyřčlenných teamů ve fotbalu (viz photos). Tolik radosti, smutku, euforie, deprese, prostě tolik emocí, ale především nekonečné srandy! Druhý den jsme zkoumali, od čeho nás bolí břicho – bylo to z fotbalu. Tentokrát výsledky zveřejním: mistrem vesmíru se stalo družstvo ve složení Lenka(C), Zzed, Slávek a Buisson. Byli (jsme) opravdu skvělí! Vzhledem k tomu, že odměnou pro vítěze byl 1ks trička XJR velikosti „S“, bylo dělení ceny celkem jednoduché – gratulujeme Lenko!
Nedělní dopoledne proběhlo především ve znamení kávičky a již zmiňovaných Míša řezů. A taky úklidu, kdy jsme chaloupku dali opět do původního stavu. Silní chlapci nanosili pár kubíků dřeva, šikovná děvčata nastartovala mopy…a bylo to. Pak už nastalo jen všeobecné loučení, při kterém jsme se shodli na tom, že 3 srazy za rok je zatraceně málo.

Jen oschnou silnice, tak vyrazíme!!!
Váš Buisson