II. Zimní setkání na chatě u Buissona

Termín akce: 17.-19.2.2006

Reepeetee, řekl by Bohuš….aneb v pořadí druhé Zimní setkání v Buissonově mlýně.

Přátelé a kamarádi,

bylo mi líto, že si i ostatní nemohou doposud alespoň v kostce přečíst, co že se to na letošním zimním setkání v Buissonově mlejně stalo tak jsem se rozhodl, že já, služebně hodně mladý iksjéerkář, Vám o tom něco povím.

Z kraje musím přiznat, že reportáž je psaná hodně ex post a to měsíc a půl, tzn. musím tvrdě namáhat mozkové závity a to při mém “hosipu” (hovno si pamatuju, pozn. autora) není sranda, abych si na vše podstatné vzpomenul. Ale co, vzhůru do toho!

V pátek 17. v odpoledních hodinách jsem se já a moje drahá polovička Pája scukli s Mírou a Helenkou efjéerovic a společně se vydali na cestu jeho kaput ložiskem vytuněnou fábkou směr Suchý Důl. Cesta proběhla v klidu a my celkem s přehledem kolem 7 hodiny večerní zaparkovali v závěji pár kroků od místa činu. Ve mlýně to už pěkně hučelo. Né že by se mlelo obilí – taky proč v půli února. Byla to změť hudby, smíchu, řevu a cinkání puláčů. Prostě slušně rozjetá párty. Po rychlém ubytování jsem zavelel “ke strojům” a šel koštovat tekutý chléb. Bylo taky proč. Jonatán slavil narozeniny, Medvědovi se narodilo Medvídě a Slávek se nebál vlka nic a chystal se strčit hlavu do chomoutu. Samozřejmě, že slavil – proto se jmenuje Slávek. To jen pro ty, kteří by si mysleli, že třeba zapíjel žal. Krom již zmíněných jsem měl tu čest se potkat, ťuknout si Urquéllem a seznámit se jmenovitě s: Buiem, Kozzym, Zzedem, Čurbesem, Štefanem, Coachem, Mildou, Oldou, Odartem, Vočkem, Pedrosem plus určitě s mnoha dalšími a samozřejmě také s jejich partnerkami. Jejich jména si bohužel nepamatuji přesně, ale zasvěcení vědí. Nehledejte v tom žádný podtext, je to proto, že přeci jen kucí si toho mají co napovídat daleko více mezi sebou, a proto si jejich jména cirka pamatuji. No abych ten pátek nějak shrnul. Postupem času jsem se propletl tou směsí jmen až jsem z toho byu tááákoveyy úúúnaveney…Asi chápete, pilo se fest, jedlo se, promítalo se na zeď a vzpomínalo na předešlou sezónu. Někteří na základě nejspíše loňských nezdarů již trénovali na sobotní turnájek ve stolním fotbálku či prubli Buissonův nouťák, kde probíhal kontest v jízdě poršáků a podobných kár. Já jsem zkusil jak jízdu v opilosti tak jsem akceptoval výzvu Mildy a jeho partnerky ve stolním fóčusu. Ani nevím jak to dopadlo, hráči se na hřišti motali a motali….Páteční večer postupně dozníval a nastupovalo sobotní ráno. To už jsem bohužel neukočíroval a jako většina ostatních se odebral kolem 2-3h ke spánku. Matně si vzpomínám, že opět někteří to táhli až do rána. To by bylo, aby český iksjéerkář od naraženého sudu utíkal, že…

Jak páteční rej skončil tak začalo sobotní ráno, první opuchlé tváře se začínali klátit z pokojů už někdy kolem 8h. Svým velmi tichým, ohleduplným chováním, Kozzyím smíchem apod. probudili i ostatní trosky a začínalo se na novo. Pár zkušenějších se vyprostilo z kómatu prvním oroseným, ostatní se spolehli na hutnou snídani. Jídla přivezl každý habakuk. Jen takový Jonatán musel zabrat v lednici minimálně jeden foch. Tak jsme se tam měli!

Myslím, že už v pátek večer se zrodila výtečná myšlenka jednoho z domácích borců. A to zařádit si po sobotním obídku na místní efjedničkové dráze motokár na okraji Hronova. Po nevýrazném dopoledni přišel hřeb a to oběd v podání Míry a Helenky. Podával se der Gulasch aus Segedin a byl výborný. Všichni si moc pochutnali a proto ještě jednou určitě rádi poděkujeme. Ač jsme měli nacpané pupky tak jsem se seštosovali do cca pěti aut a vyrazili k okruhu. Někteří to bohužel těžce prokaučovali a po obídku si šli schrupnout. Oficiálně budeme říkat, že motokáry prospali :o). My ostatní jsme se přiřítili k fabrice, kde se toho moc nezměnilo od náletů Wermachtu a plni očekávání jsme se šli směr depo seznámit s dráhou a auty. Místní čímani nám v cukuletu připravili pět vyvoněných kár a vzhůru na trať. Rozdělili jsme se na tři party a každý chvilku tahal pilku. Úsměvné bylo už jen oblíkání se do připravených blembáků, rachytických bund či kabátů. Dráha totiž vedla i úseky, kde bylo dost mokro, tudíž to klouzalo, cákalo a bylo třeba si vzít zmiňované “kombinézy”. Myslím, že všichni závodníci i závodnice si pěkně zablbli (viz foto). Nebylo nouze o karamboly a vtipné momenty. Takový Bui musí ještě dnes proklínat první zatáčku u startu (nic si z toho nedělej Míšo, Montoya se taky tuhle vyjádřil, že mu ta ostrá vracečka v Monacu nesedí), Míra FJR zase doplatil na to, že se mu jeho baloňák zapletl do soukolí monopostu, celého ho to svléklo a to mohl být ještě rád, že mu dravá kára nesešrotovala další část ohozu. Na autodromu jsme si užili srandy kopec a příští rok, pokud bude zase mlejn, to musíme zopakovat. Všichni byli špinaví, páchli benzínem, ale plni zážitků.

Ve večerních hodinách se parta závodníků vrátila do jámy lvové. Škoda jen, že někteří museli v průběhu soboty povedenou seanci opustit. Mlýn se trošičku vylidnil, ale to neubralo na dobré náladě a pokračovalo se v zábavě. Proběhl tradiční turnaj ve stolním fotbálku a večer se fandilo našim, posléze bronzovým, hokejistům. Někteří byli už trochu zdrženliví, co se týče konzumace alkoholu, proto sobotní večer proběhl v poklidu. Každý se bavil dle svého gusta.

Neděle už byla ve znamení smutku. Jednak se chýlil sraz ke konci, blížilo se pracovní pondělí mílovými kroky a toho sněhu všude – no škoda mluvit. Po společném úklidu celého mlýna jsme se poplácali po ramenou a dali si na nějaký čas sbohem.

Setkání, i když bez motorek, bylo určitě i tak parádní vsuvkou v zimních měsících. A což pak takové Zubří – to bude teprve rachot!

Mějte se fšici fajn a brzy v sedle na viděnou.

Beny