43. Valašský detoxikační sraz XJR – Resort Dešná

Termín akce: 2. – 4. 9. 2022

Zdar pacienti,

byl jsem požádán o stručné zhodnocení naší podzimní akce. Jsem za to rád – mám plnou hlavu práce a potřebuji změnit téma, abych si zachoval zdravý rozum. Taky jste v práci obklopeni lidmi, co ale vůbec nic nechápou a ničemu nerozumí?

Takže sraz – proč detoxikační? To jste asi všichni pochopili – a kdo ne, tak tomu to zopakuju:

Všichni jsme plní stresu a přepracovanosti, občas se k tomu přidá i nějaká ta zdravotní obtíž, sem tam hen ten Covid, občas tě partner nebo děcko nasere – prostě všichni jsme tím hnusem okolo intoxikovaní a teď co s tím…

Jednoduše se ožrat je příliš přímočaré řešení. Je třeba tomu dát více úsilí – a to není žádná sranda, to se musí dělat pečlivě a zodpovědně… A OD TOHO JSME TADY MY, animátorská skupina M.A.C.H. (Moravian Alcoholic Company), kde s tím máme bohaté zkušenosti a od těch škodlivin vám pomůžeme. Máme dokonce externí spolupracovníky, kteří rádi přispěchají se svými léčivými lektvary – tentokrát to byly buchtičky od pana Buchtičky….

Neděláme to takto sami … už i jeden kmen v Jižní Americe to od nás odkoukal. Lidi si za to dokonce platí. Přijedeš tam, šamani tě zhulí, nalejou do tebe různé sračky, týden jsi mimo, pobleješ se, posereš se a do civilizace se vrátíš jako nový člověk. No a my to zvládáme za necelé tři dny a téměř zadarmo. No není to výhodné?

Léčebná kůra začala tedy v pátek u vjezdu do léčebny, kde čekal tým vysmátých pečovatelů:

Pacienti byli dezinfikováni slivovicovým roztokem, dostali první sérum v podobě panáku slivovice plus jakýsi prášek (lentilky co rozdává Rosťa děckám za odměnu ve škole), a kdo měl hlad, mohl tu kořalku zajest trnkama a chlebem se sádlem a škvarkama. Na domácí léčení pak dostal každý osvědčený recept – Valašský Antabus – pleskačku slivovice s medem…

Někteří jedinci měli aj kostýmy, a to obě strany – léčitelé i pacienti. Některé kusy se vymykaly zdravému rozumu už na první pohled.

S touto sexy blondýnkou naštěstí nebylo moc práce, protože s léčebnými kůrami má letos bohaté zkušenosti, ale tahle byla prý první, která ji bavila.

Tento pacient přesedlal z XJR na Gold Winga (no blázen a šílenec od pohledu), ale v průběhu akce si našel ještě lepší stroj. Nejvíc se mu líbilo, jak to pípá na zpátečku: „Ty vole, než s tím docouváš do Bratislavy, tak budeš v důchodu“ … ale invalidním – na hlavu.

Dokonce přijeli i nějací nováčci (club Multipla Harley Davidson apod.). Jeden pacient na tom byl dokonce tak špatně, že se pokusil cestou do léčebny o sebevraždu pádem ve stovce do škarpy, ale dopadlo to dobře, motorka to odnesla malými škodami a pacoš má jen novou kérku na noze…. Z depky jsme ho během léčebné procedury nakonec úspěšně dostali.

Zábava gradovala postupně s příjezdem dalších a dalších pacientů, přijímací pavilon se pomalu vyklidil a pacoši se přesunuli k výčepu a na zahrádku. Podával se gulášek a externí doktor a šaman v jedné osobě převzal léčebné úsilí… a měl úspěch! Někteří skončili přesně tak, jak ti blázni v té Jižní Americe…

Za oběť mu padli dokonce i někteří členové léčebného personálu…

Nastal totiž výrazný informační šum v dávkování léčebného preparátu. Doporučení šamana bylo:

1. kus … „to je chuťka, o tom ani neviš“
2. kus … „to je úplně na pohodu, ber“
3. kus … „F klidu, to dáš, vem si už jen málo“
4. kus a víc … „No když myslíš?“

Někteří se předávkovali tak, že viděli i různá zvířátka, jako bílé myšky, bažanty a tak… Některým se je povedlo i vyfotit…

Pod vedením Mrožíka McMurphyho se pak rozběhla i večerní „rockotéka“. Šlo mu to skvěle – díky úspěšné léčbě totiž někteří pacienti viděli tolik světýlek, že si mysleli, že na parketu přistává U.F.O. Jiným splynuly rockové tóniny do jakéhosi jednotvárného šumu, někteří si během tanečních kreací různě ulevovali… No prostě, dělali jste nám jen samou radost!

Bylo to nakonec moc pěkné odpoledne, naplněné oduševnělou zábavou, hodnou většinou spíše už starší generace motorkářů. Holt za ty roky společného setkávání a tréninku už každý známe své limity….

A je tu nový, krásný den…

Lidé se pomalu trousí na snídani, vítají se s těmi, které včera neviděli (nebo nepoznali), přemýšlejí, kdo jim poblil boty, a tak…

Snídaně pomůže, kafíčko to jistí a první pivečko rovná žaludek…

Tedy jen u těch, co nejedou na vyjížďku. K té nakonec vyjíždí v 11 hodin 32 +1 motorek. Ten +1 je Mára, který zjistil před startem, že mu prý někdo včera ukradl z motorky všechen olej. Tvl. Máro – jen za tuto hlášku sis zasloužil náš putovní titul! Takže jsme dolili a valili dohnat bandu, která už dávno odjela. Dostihli jsme je na vyhlídce nad Bystřičkou, kde je to fakt super. Naše krásné Valašsko v plné parádě!

Dali jsme pár fotek a popojeli dál do Kašavy, kde je v Hospůdce pod Rablinů zamluvená zahrádka na oběd. Po skvělém jídle se postupně trousíme zpět do léčebny v Dešné.

Dnešní odpoledne už je mnohem klidnější, v podstatě probíhá už jen drobné doléčování, medikace převážně kouřová….

Soutěže jsme tentokrát nechali až po večeři, jako kulturní vrchol večera. První proběhla soutěž ve znalosti našeho valašského nářečí, druhá soutěž byla vymyšlena pro to, aby se ukázali největší svalovci z naší party a spočívala v držení poctivých valašských špalků a třetí soutěž byla klasická, řekl bych přímo tradiční, a to soutěž v chlastání na čas. Tentokrát to byla soutěž týmová a přihlásili se dokonce i takoví pacoši, co to mají od opravdových doktorů zakázané…

Vyhlásili jsme vítěze soutěží a je tu dlouho očekávané vyhlášení největšího smolaře akce (v našem jazyce „Kokot srazu“ ). Soutěž je to putovní, takže předchozí (několikanásobný) držitel Kozzy ji vyndává z tepla svého oděvu a se smutnýma očima (přinesla mu a jeho nejbližším mnoho radosti) ji předává Smidersovi. Ať žije vítěz! Určitě pro ni doma s Vendy najdou nějaké užitečné použití…

Večer končí a srazová štafeta se předává Sojkům, kteří budou pořádat příští sraz, tentokrát v Jižních Čechách v kempu Olšina na Šumavě. Sledujte naše webovky – detaily budou včas.

Děkujeme Vám všem, že jste přijeli a dobře se bavili a hlavně trošku poléčili ty naše/vaše bolavé schránky – tedy hlavně duševně… fyzicky to byl zase záhul jako prase…

Čus Bezďa a Mrožík