14. sraz XJR – “Partyzánský sraz” – Ploština

Termín akce: 21.-23.9.2007

Kamarádi, tak jsem si prohlédl fotky ze srazu a po jejich zhlédnutí:

• – si konečně matně vzpomínám, kde jsem o víkendu byl (blil) a co jsem tam dělal …
• – jsem zjistil, že jsem se s většinou z vás v neděli nestihl rozloučit …
• – se mi přitížilo … ))

Ale myslím si, že němce bychom hravě porazili na celé čáře, minimálně v nezřízeném pití kořalky, ranních promilích nadýchaného alkoholu, brilantním zpěvu německých a ruských písní, počtu koní pod sedlem, anebo třeba i v taneční kreaci ve stylu sádlo-maso (i na to máme své přeborníky) …

Ale abych začal po pořádku … jmenuji se Mrožík a narodil jsem se …… dobrá, dobrá ….. přeskočím tedy 42 let a 7 měsíců a začnu až od pátku 21.9.2007:

Vrchní partyzánský anděl nám potvrdil, že přijal naši objednávku na hezké víkendové počasí, tak jsme nechali doma teplé hadry a vzali s sebou jen rekvizitní vaťáky, ušanky, maskáče a kabáty ze Sibiře s dvojitým beránkem ….. (joj, jak nám pak v pátek v noci přišly vhod … ale zase přeskakuji) …. navlékli jsme se do mundůrů a čekali první návštěvníky. Příjezd každého byl pak ve znamení přepadové vojenské akce, kdy jsme mu ze zapalování vytrhli klíče, servali helmu a do úst ještě otevřených údivem nalili pár deci pravé partyzánské slivovice ….

Někteří sice říkali, že k večeru jsme spíše vypadali jako ožralé čečenské komando, ale ti tomu vůbec nerozumí a neví, jak vypadají ožralí partyzáni … Jediné štěstí bylo, že ten samopal byl nefunkční a bez nábojů, protože jinak bychom se prostříleli snad až někam na Rujanu k severnímu moři…. )))

Večer jsme si dali výborný gulášek (kromě mně, který ho jedl a lil si ho na tričko studený přímo z hrnce ve 3 hodiny ráno … ale zase předbíhám) a sešli se pod střechou „Partyzánského Pentagonu“ k večerní zábavě. Ta spočívala v tom nádherném kouzlu, že jsme do sebe začali, na ty již vypité potoky slivovice, kopat Tullamorku, Jamesona, Fernýtka a domácí přivezené tekuté ovocné produkty. Jestli pak můžu hodnotit, tak u mně jednoznačně vyhrála Meruňkova meruňka a to i přes to, že jsem měl nateklé necitlivé rty, dřevěný jazyk a obrnu ústní dutiny po požití Raďasových excelentních papriček Chcalapeňos, nebo jak se ten ekrazit jmenoval. Ryze ze zdravotních důvodů jsem pak musel veškeré ty hektolitry pálenky začít prolévat plzeňskou dvanáctkou …. a za chvíli bylo dílo dokonáno. Partyzánský velitel padl „za ródinu“ ..

Matně si pak ještě vzpomínám třeba na Bezďovu půlnoční gumovačku, kdy jsme nevěděli, jestli chce na zemi ležícímu Banďourovi provést eutanázii jen ze žalu nebo na to má vliv právě u něho probíhající delirium tremens v pokročilém stadiu … ale vzhledem k tomu, že ráno asi 2 hodiny rovnal všechny zohnuté díly lešeňovou trubkou, dovolím si tvrdit, že nás chtěl jen pobavit )))

Sobotní ráno pak bylo vskutku nádherné, sluníčko svítilo a po snídani jsme měli na programu střízlivění a procházky krajinou. Nic jiného nám totiž nezbývalo, protože hladina alkoholu se v našich partyzánských organismech pohybovala výhradně v nepovolených hodnotách. Soutěž o „nejpomalejšího spalovače“ vyhrál v sobotu ráno z řidičů jednoznačně božský

Raďas se svými nádhernými 2 promilemi a z neřidičů excelovala jeho ženuška Bláža s úžasnými 2,5 promilemi …. gratulujeme molodci … však jsme je také večer náležitě odměnili a všechny ceny v této kategorii tak zůstaly v jedné rodině )) Ale jen abyste si nemysleli, že to byl zase nějaký moc brilantní a ojedinělý výkon, tak tyto hodnoty pak v neděli dopoledne hravě překonalo duo barmanů-grilovačů „M & J“, kterým alkoholtester naměřil shodný výsledek 4 promile …. možná některý z nich zvítězil, ale vzhledem k tomu, že víc než 4 promile přístroj neměří, nemohli jsme určit zaslouženého nedělního vítěze … )))

Po dobrém obídku jsme pak vyrazili na sobotní projížďku …. trasa byla dokonale připravená, organizace zajištěná (vpředu stavitel trasy Honza Q a vzadu JÁ – znalec místní krajiny, abych sbíral ztracené ovečky a ukazoval jim správnou cestu). Teoreticky zvládnuto, akorát bych nesměl zabloudit hned po asi 10 kilometrech od výjezdu. Ano, ovečky jsem pak sbíral, ale vedl je na pastvu na úplně jinou louku. ))) Nakonec vše dobře dopadlo, půjčil jsem si mapu vyjížďky, společnými silami jsme ji zorientovali podle světových stran, asi 3x se ještě zeptali kolemjdoucích a ….. šťastně dorazili do areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích.

Tam jsme měli naplánovanou prohlídku Distillery Landu a provedl nás sám ředitel, taky zapálený motorkář. Sice vyznává stroj jiné značky, ale o chlastu umí vykládat opravdu báječně. Výsledkem nezapomenutelné exkurze pak bylo to, že jsme zase dostali obrovskou chuť na všechny tradiční i netradiční destiláty a neomylně vykoupili jelínkovskou podnikovou prodejnu … ))

Sobotní odpoledně se pak odehrávalo ve znamení bojové soutěžní hry o „Nejlepšího záškodníka“. Na pořadu byly 2 vysoce náročné disciplíny, a to hod granátem na cíl a ostřelovačský souboj ze speciální vzduchové pušky čínské výroby. Skvělá to zbraň, akorát soudruzi z Číny zapomněli na jednu drobnost, že zbraň by neměla zranit svého střelce. Stalo se tak, odborný partyzánský střelecký instruktor Milan vrazil pracku kam neměl a teď má palec v sádře a rozštíplou jednu kostičku. Budiž mu předána medaile partyzánského velitele za chrabrost a zranění v boji … Děkujeme Hrdino …

Soutěže měly vynikající atmosféru a skvělý soutěžní náboj. Ale vítěz může být jen jeden, a tak titul „Nejlepší záškodník“ si odnesl Jirka Trojan, který získal navíc cenu za „Nejvzdálenějšího účastníka srazu“, kdy překonal hrdinských 510 kilometrů …. Z toho si vezměte příklad, lenochodi, kteří jste nedorazili z důvodu velké vzdálenosti … Raďas s Blážou se to pak v neděli rozhodli překonat a vzali to do Gurnikoffa snad přes Ukrajinu a dali si parádnických 525 kilometrů. )))

Pro antimilitanty a pacifisty jsme posléze připravili napínavou dobrodružnou hru „Najdi německý poklad“, který po usilovném hledání potok-nepotok našel Láďa z Dýšiny. Kdo by si pomyslel, že potupně ustupující Němci zakopali před šedesáti lety ve valašských hvozdech flašku Tullamorky. Ale po tom jsme zase až tak moc podrobně nepátrali a dali se urychleně do ekologické likvidace nalezeného kukuřičného produktu. )))

A pak byla večeře a po večeři slavnostní nástup za melodie Internacionály zpívané v řeči sovětských soudruhů. Nerozuměli jsme z písně sice ani slovo, ale naštěstí jsme měli v sobě již asi polovinu produktů z obchodu od R.Jelínka, takže to bylo v podstatě jedno …. Oni partyzáni byli také většinu dne nametení, jinak by z řeči ruských politruků nepochopili snad ani jediné slovo.

Po vyhlášení výsledků soutěží a odměnění vítězů převzaly zodpovědnost za vojenskou strategii večera naše milované soudružky partyzánky. Při jejich bojové ryze ženské hře s posměšným imperialistickým názvem „Time“, padlo za vlast asi 6 litrů Tullamorky a následně také některé účastnice, které byly odvedeny svými starostlivými mužíčky do pokojů a chatiček vyhřátých na již přijatelnou teplotu asi 5 stupňů Celsia. Ale kdo se dal na vojnu, musí bojovat … partyzáni taky neměli v zemljankách ústřední topení, které by jim vytvářelo ideální tepelnou pohodu. ))

Mezi jednotlivými koly „Dívčí války“ jsme si ještě vystřihli jednu speciální soutěž pro zvlášť ožralé partyzány, kterou vyhrál s přehledem Zbyněk „Krtko“, když zabil hřebík do pařezu na neuvěřitelné 2 rány. Vy z vás, co jste to neviděli, nebo tam nebyli, že říkáte „No a co?“. Ne nebojte se, nebyli jsme zase až tak pod obraz, ale fór byl v tom, že se hřebíky zatloukaly speciálním kladívkem z lešeňové trubky … a to je pak skvělý výkon. Vím to, protože já sám jsem jej zatloukl na 4 pokusy a někteří (nebudu raději jmenovat) to po desáté ráně nervově nevydrželi a šli se utopit ve vypuštěném bazénu. )))

No a pak už se jen pro změnu pařilo, zpívalo a tančilo. Rozjařené partyzánky prováděly na parketě skvělé taneční kreace a sváděly pomyslný boj o mužské jedince.

Jeden takový souboj skončil až skoro úplným svlečením partyzánského samečka a vyhrála ho nejméně oděná partyzánka. Za odměnu si ho pak nekompromisně uvázala na řemen od samopalu a zatančila si s ním vítězný tanec ve stylu sádlo-maso. )))

Celý večer nám hrál k tanci a poslechu skvělý diskžokej-komsomolec Vašek a jednoznačné pořadí hitparády tohoto večera je následující:

1) Stejšn – Prodavačka večerníků

2) Rammstein – Du Hast

3) Alexandrovci – Kaťjuša

Byl to od něho opravdu pozoruhodný výkon, kdy do nás se svými mladými pomocníky neustále pumpoval neuvěřitelné množství decibelů a někteří slabší jedinci mají problémy se sluchem ještě nyní, po čtyřech dnech…. Já jsem naštěstí v pohodě, akorát ještě chraptím a když se v noci probudím, mumlám si neustále ze spaní: „Du, Du Hast, Du Hast Mich …. “ )))
No a ráno? Všichni jste někam brzy po ránu odjeli a já jsem ani neměl možnost se s vámi pořádně rozloučit. Takže dodatečně: „AHÓJ PARTYZÁNI … !“

Díky všem a zvlášť děkuji celé Wallachia XJR Company … Všichni dostávají mimořádnou pochvalu před „nabitým samopalem“ .. )))

A zvláštní pochvalu před „nastartovaným iksjéerem“ pak získává Plšoun, protože jel v neděli poprvé po nehodě a operaci až do Zlína na motorce … Bravo chrabrý Kaskadére!

Jezděte opatrně a těším se na vás příště!

Váš animátor

Mrožík Kaťjuša Rammstein
Mrožík & Wallachia xjr company